Hodnocení roku 2019

Politická oblast

V roce právě uplynulém se toho podstatného odehrálo mnohem více v politicko-sociální než v ekonomické rovině.
Hrozba masivní migrace není sice zdaleka potlačena, ale tato problematika ustoupila do pozadí a novým hitem je klimatická hrozba. Toto téma bylo nastoleno v březnu, kdy se ve 125 zemích světa konaly demonstrace, kterých se zúčastnily stovky tisíc převážně mladých lidí. Greta Thurnbergová tomu dala tvář, nová šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová politickou strukturu a EU se zavázala, že do roku 2050 bude klimaticky neutrální, tzn. že do ovzduší nebude vypouštět více skleníkových plynů, než kolik jich dokáže zpracovat, zneškodnit či jinak eliminovat.

Výjimku má pouze Polsko, dosud totálně závislé na uhlí, a ochrana klimatu se tak stala hlavním politickým, sociálním a tím také samozřejmě ekonomickým trendem, protože dosažení a splnění tohoto závazku bude stát biliony eur, které se musí zainvestovat a v budoucnu tím výrazně změní globální ekonomickou strukturu. Nový trend potvrzuje i fakt, že „zelení“ v politickém spektru výrazně posilují a již v některých zemích nahradili skomírající sociální demokracii na pozici nejsilnější středolevé politické síly. Napříště nevyhraje parlamentní volby v Evropě žádná politická strana, která nebude mít téma ochrany klimatu na předním místě svého programu.

O to hůře vyznívá postoj USA, které nejen že odstoupily od Pařížské dohody, ale jako druhý největší znečišťovatel planety po Číně se nijak na zlepšení klimatu nehodlají podílet. Byl by to krutý zásah do zaběhnutých forem byznysu, a to v USA nikdo z průmyslové loby nechce. Čína by snad něco dělat chtěla, protože se obává masivních protestů obyvatel žijících v hrozně zamořených městech, ale při současném poklesu ekonomického růstu a probíhající obchodní válce s USA na to nemá ani prostor ani politickou odvahu.

Druhým významným politickým trendem je pokračující posilování demagogů, populistických a extremistických stran a hnutí, které čerpá z rostoucí nespokojenosti lidí. Vidíme to ve Francii, Německu, Itálii, Nizozemí, Španělsku i v jiných zemích. Politická scéna se drobí, tradiční strany nedokáží účinně a srozumitelně presentovat své programy, nereagují dostatečně nebo dokonce v předstihu na okolnosti, které jsou předmětem a tématem protestů i nespokojenosti, ztrácejí preference a dávají tak populistům prostor pro zviditelnění.

Neutěšenou politickou situaci v Evropě celý rok také podkopával nedobře se vyvíjející proces vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Nejistota vedla k tomu, že investoři na obou stranách Kanálu vyčkávali se svými investicemi a zpomalovali tak ekonomický růst.

Ekonomická oblast

Ekonomika Spojených států není zcela bez problémů. Nachází se – jako ostatně celá globální ekonomika – v pozdní fázi svého přes deset let trvajícího růstu. Klesá míra firemních zisků i objem výroby a obchodní válka se začíná projevovat na poklesu nových objednávek. Objem sankcí uvalených na Čínu dosáhl objemu 360 miliard $, opačně to bylo 110 miliard $. Nicméně akciím to zatím trochu překvapivě nevadí a osobně tak trochu nechápu, z čeho americké akcie čerpají sílu k dalšímu růstu. Byli jsme svědky několika výrazných turbulencí. Příkladem je třeba vývoj akcií firmy Netflix. Ty od počátku roku skokově rostly, v červenci o úžasných 46 % vztaženo k počátku roku 2019, ale v září pak veškerý zisk smazaly a ocitly se v červených číslech. Konkurence uvedla na trh uvedla nové technologie a Netflix šel do kytek. (Dobrý příklad toho, proč neinvestovat do jednotlivých akcií, byť i špičkových firem, ale do podílových fondů, které toto riziko pokrývají). Výkyvy akcií daly prostor zlatu, které se vloni po letech útlumu vrátilo na výsluní. Akciový trh byl podporován silnou domácí poptávkou a uvolněnou měnovou politikou FEDu. Významnou roli hrál i odkup vlastních akcií, kterému jsme věnovali nedávno vlastní komentář. Tento jev sice pokřivuje trh, ale podporuje poptávku a tedy i akciový růst.
Za minulý rok se předpokládá růst HDP o cca 2 %, a to je stále dobré. Celkové roční výsledky amerických akciových indexů jsou impozantní. Jedním dechem však musím dodat, že ekonomickému fundamentu neodpovídají, jsou silně nadhodnocené a tudíž náchylné k silným výkyvům při jakékoliv negativní zprávě či události.
Index DJIA za rok posílil o 22,3 %, hlavní akciový index S&P500 rostl o 28,9 % a technologický Nasdaq Composite o neuvěřitelných 36, 3 %. Lepší roční čísla najdeme pouze v roce 2013, u indexu Nasdaq pak ještě v roce 2009.

I přes zpomalení růstu je výstup čínské ekonomiky stále velmi dobrý a pro globální rozvoj podstatný. Nemám rád komentáře, které čínské zpomalení presentují jako hrozbu nebo dokonce katastrofu. Musíme si uvědomit, že Čína s velkým rozmyslem investuje masivní prostředky do buducnosti. Do oborů spojených s umělou inteligencí dává cca dvě třetiny celosvětových investic a je velmi pravděpodobné, že světu ujede v tomto oboru vlak stejně tak jako se to stalo při budování a rozvoji sítí 5G. Čína je také na čelním místě v budování elektromobility. Určité problémy však musíme vnímat. Na prvním místě to jsou již více než půl roku trvající demonstrace v Hongkongu, které značně ochromují průmysl a bankovnictví v tomto významném regionu, dále klesající zisky firem, objem obchodu i zahraničních objednávek. Za tím jsou především obchodní sankce a cla ze strany USA. Tichou hrozbou je rostoucí zadlužování firemního sektoru.
Čínské akcie si celoročně připsaly také krásné zisky, index Shanghai Composite navýšil o 22,3 %. Že se dařilo i dalším asijským zemím, dokládá růst japonského indexu Nikkei225, který poskočil o 18,2 %.

Ruská ekonomika je nadále silně závislá na vývozu komodit, především ropy a zemního plynu. Ruské mocenské ambice, harašení zbraněmi a neustálá podpora diktátorských a zločinných režimů, lži a podvody od sportu po vrcholnou politiku, jej stále řadí mimo okruh vyspělých a demokratických zemí, a proto trvají i obchodní sankce, které se sice v mnoha případech obcházejí, přesto však mají silný negativní dopad. Tím, že se Rusko stále spoléhá na příjmy z vývozu surovin, nevěnuje dostatečnou pozornost rozvoji výrobních kapacit a technologií a stále více zaostává. Nicméně i ruským akciím se dařilo, stejně jako všem zemím ze skupiny BRIC.

V Indii pokračuje hospodářský rozvoj, ale je brzděn neskutečnou byrokracií a nízkou produkcí zemědělství, ve kterém pracuje více než polovina obyvatelstva.
Obecně můžeme konstatovat, že i další ekonomiky zemí označovaných jako emerging markets, dosáhly v uplynulém roce poměrně dobrých výsledků. Sice je dusí stále silnější dolar, který zdražuje splácení jejich úvěrů, ale velice jim svědčí uvolněná měnová politika.

Evropa má za sebou krušný rok. Ekonomika nejsilnějších zemí trpěla tahanicemi kolem brexitu, stagnovaly investice i domácí spotřeba, nedařilo se bankovnímu sektoru (Německo, Itálie), trvají problémy s nelegální migrací a roste vliv extremistických stran a hnutí. Německo se ve třetím čtvrtletí jen o vlásek vyhnulo pádu do recese. Tahounem evropské ekonomiky tak zůstaly jen středoevropské státy včetně ČR, jejichž růst byl sice pomalejší než v letech minulých, ale oproti rozvinutým ekonomikám byl stále více než dvojnásobný. Budeme jen doufat, že po 31. lednu, kdy Británie oficiálně vystoupí z EU a začne dvouleté přechodné období, najde zase evropský kontinent svoji dynamiku. Potenciál na to rozhodně má. Evropské akcie, stejně jako ty americké jako by nevnímaly realitu, a utěšeně rostly. Celoevropský index Eurostoxx50 v roce 2019 navýšil o 24,8 %. Německý DAX přidal 25,5 %, francouzský CAC40 26,4 % a dokonce i britský FTSE100 navýšil o slušných 12,7 %, což je v dané politicko-ekonomické situaci Velké Británie velice slušný výsledek.
Závěrem musíme konstatovat, že loňský rok byl jeden z nejlepších nejen v této dekádě, ale i ve velmi dlouhé historii akciových trhů. Globální akciový trend samozřejmě kopírovaly i podílové fondy a naše portfolia utěšeně posilovala.

Zdroje: HN, NN Investment Partners, Morgan Stanley, Wall Street Journal, kurzy.cz