Jen málokdy je na trzích tolik otázek a nejistoty, jen málokdy je tak obtížné prognózovat budoucí vývoj, jako je tomu letos. Podhoubí, na kterém ekonomika funguje, je nestabilní jako málokdy předtím. Ve hře je mnoho faktorů, které hovoří pro útlum, ale také dost stimulů, které podporují obezřetný optimismus. Globální ekonomika se bezpochyby nachází v závěrečné fázi svého růstového období a obecně se proto dá očekávat útlum jejího růstu neboli snížení tempa růstu. Předpoklady se většinou shodují a predikují letošní globální růst ve výši 3,6 % oproti odhadovaným 3,8 % v loňském roce. Trochu bokem stojí odhady Mezinárodního měnového fondu, který očekává globální růst ve výši jen 2,5 %. Osobně si myslím, že MMF nepočítal příliš dobře. Současná úroveň investic, domácí spotřeby a výše firemních zisků takové číslo zcela popírá. V posledních dvou desetiletích lze vysledovat, že klasický hospodářský cyklus se mění, je plošší a jeho fáze jsou delší, než tomu bylo v minulosti. Jeho vrcholy, tedy krize a expanze, nenastupují zcela jednoznačně. Pokud nedojde k nějaké zásadní chybě v oblasti fiskální a monetární politiky vlád a centrálních bank hlavně v rozvinutých zemích, bude růstová fáze ještě pokračovat a nástup ekonomické recese a s tím spojený další akciový propad by tak v tomto roce nastat neměl. Inverzní křivka ekonomických modelů ukazuje na pravděpodobnost recese až za dva roky.
