Evropské nebo americké akcie?

Každý investor, který se chystá nakoupit akcie, se musí zamyslet nad způsobem diverzifikace a první hledisko bývá teritoriální. Při určitém zjednodušení můžeme jako klíčové určit tři oblasti. Evropu, Severní Ameriku a Asii. Do asijských akcií investuje téměř každý, protože vnímá potenciál daný lidnatostí, rychle rostoucí ekonomikou a prudkým rozvojem technologií. Záleží jen na poměru. Největším problémem bývá rozhodování, zda upřednostnit americké nebo evropské tituly. Zkusme se trochu zamyslet nad argumenty, které jsou dnes na stole.

Severní Amerika

Nechci opomíjet Kanadu se stabilní politickou situací a dobrou ekonomikou, ale prim hrají celosvětově Spojené státy. Jsou domovem nejbohatších společností, vykazují dobrý hospodářský růst, americké firmy mají rostoucí ziskovou marži. Na velice nízké úrovni se již delší dobu drží nezaměstnanost a to vše se odráží ve vysoké domácí spotřebě. Prosperuje realitní trh. Zdokonalená a zvýšená domácí těžba ropy a zemního plynu snižuje výdaje na dovoz těchto klíčových surovin a zároveň snižuje dřívější závislost na zemích OPECu, dává práci lidem a zvyšuje zisky těžařského průmyslu. Na vzestupu jsou technologie, což lze dokumentovat i postavením firem z tohoto sektoru v hlavním akciovém indexu S&P 500. Posilující dolar se drží jako hlavní světová měna a bankovní sektor vykazuje solidní míru stability. To jsou v kostce hlavní faktory, proč jsou Spojené státy stále první na žebříčku ekonomických velmocí.

Mezi negativa patří nevyzpytatelný prezident, dlouhodobě silně deficitní rozpočet a vysoké ocenění akcií, které mnozí analytici považují za přehřáté. Skutečně, valuace mnoha společností vyjádřeno poměrem P/E, jsou na nezvykle vysokých hodnotách a jsou výsledkem nikoliv ekonomického fundamentu, ale spíše optimismu investorů.

Evropa

Oproti tomu v Evropě je situace zcela odlišná. Ekonomika zpomaluje, což lze dokumentovat nejlépe faktem, že nejsilnější stát – Německo, v závěru loňského roku jen tak tak uniklo recesi. Nedobře si vede Itálie, kde především bankovní sektor je nepřetržitým zdrojem napětí či přímo obav. Francii se pod vedením prezidenta Macrona nedaří plánovaná ekonomická reforma, navíc je v posledních několika týdnech příčinou masivních protestů. Je paradoxem, že ekonomika Velké Británie, která nejvíce čelí nejistotám ohledně vystoupení z Evropské unie, si vloni vedla docela obstojně. Ani na letošní rok nedávají ratingové agentury, MMF či jednotlivé vlády a centrální banky evropským ekonomikám příliš optimistickou prognózu. A tak pokud se mluví o blížící se možné recesi, je pravděpodobné, že tentokrát nebude hospodářská recese exportována ze Států do Evropy, ale naopak.

Ani politická situace není v Evropě dobrá. V Německu ohlásila odchod ze scény kancléřka Merkelová, a i když si myslím, že to nebude mít zásadní vliv na ekonomiku, přeci jen, právě ona byla v minulých letech pilířem stability a předvídatelného vývoje. Macron ve Francii rychle ztrácí popularitu a nahrává tak populistickému hnutí, které již ovládlo Itálii. Španělsko, další velká ekonomika, stojí před předčasnými volbami a všichni se alespoň skrytě obávají květnových voleb do Evropského parlamentu, neboť je možné posílení euroskeptických a populistických stran. Pokud se dosud evropským orgánům vyčítala pomalost, nerozhodnost a malá akceschopnost, jak tomu bude, pokud se tyto obavy naplní, si ani netroufám odhadovat.

Z tohoto krátkého a jistě ne úplného výčtu vychází poměrně jasně, že lepší perspektivu mají akcie v zámoří. Dosavadní a často zmiňovaný argument, že evropské akcie jsou vzhledem ke svému potenciálu levné a tedy perspektivně výhodné, ztrácí podle mého názoru dnes již trochu na váze, i když platnost v dlouhodobém hledisku stále má. Nelze nevidět, že evropské akcie se obchodují zhruba o 20 % levněji, než americké.
Je to ovšem pouze můj soukromý názor a nelze brát jako investiční doporučení.