Všichni víme nebo alespoň tušíme, že automobilový průmysl je nosným prvkem produkce většiny vyspělých evropských zemí a významně se podílí na tvorbě HDP. Beze zbytku to platí pro Německo, Francii, Itálii, Českou republiku i Slovensko, Velkou Británii a mnohé další
Druhá polovina srpna přinesla celou řadu událostí, které výrazněji zahýbaly děním na světových akciových trzích. Bohužel, nebyly to události ekonomického charakteru, ale politické tahy. Zřejmě se již definitivně nacházíme v éře, kdy vývoj na finančních trzích ovlivňuje mnohem více politika, než ekonomika. To je samozřejmě špatně, protože odhadnout budoucí vývoj hospodářství ještě lze, na to máme matematické a stochastické modely, nějaké zkušenosti atd., ale prognózovat vývoj na politickém parketu prostě nelze.
Druhá polovina dubna začala super výsledkem firmy Qualcom, která ukončila jednáním vzájemné soudní spory s Applem a její akcie v reakci na tuto dohodu posílily o neskutečných 23,2 %. Apple zaplatí licenční poplatky a navíc uhradí jednorázovou platbu. Spojené státy oznámily, že od května budou požadovat bezpodmínečné dodržování sankcí týkajících se íránské ropy, což vyhnalo ceny této komodity na letošní nejvyšší úroveň.
Každý investor, který se chystá nakoupit akcie, se musí zamyslet nad způsobem diverzifikace a první hledisko bývá teritoriální. Při určitém zjednodušení můžeme jako klíčové určit tři oblasti. Evropu, Severní Ameriku a Asii. Do asijských akcií investuje téměř každý, protože vnímá potenciál daný lidnatostí, rychle rostoucí ekonomikou a prudkým rozvojem technologií. Záleží jen na poměru. Největším problémem bývá rozhodování, zda upřednostnit americké nebo evropské tituly. Zkusme se trochu zamyslet nad argumenty, které jsou dnes na stole.
S investováním jsou spojena určitá rizika a dnes se zamyslíme nad těmi, které mohou v letošním roce negativně působit na výkon našich portfolií.
Globálně bude finanční trhy, především akcie, ovlivňovat zpomalení růstu největších ekonomik, tedy v Číně, v USA i v Evropě, turbulence a s nimi související vysoká volatilita a v neposlední řadě hloupost vrcholných politiků. V USA k tomu přistupuje protekcionismus nastavený současnou vládou, v Evropě pak politická nestabilita daná komplikacemi kolem brexitu a posílením populismu.
Jen málokdy je na trzích tolik otázek a nejistoty, jen málokdy je tak obtížné prognózovat budoucí vývoj, jako je tomu letos. Podhoubí, na kterém ekonomika funguje, je nestabilní jako málokdy předtím. Ve hře je mnoho faktorů, které hovoří pro útlum, ale také dost stimulů, které podporují obezřetný optimismus. Globální ekonomika se bezpochyby nachází v závěrečné fázi svého růstového období a obecně se proto dá očekávat útlum jejího růstu neboli snížení tempa růstu. Předpoklady se většinou shodují a predikují letošní globální růst ve výši 3,6 % oproti odhadovaným 3,8 % v loňském roce. Trochu bokem stojí odhady Mezinárodního měnového fondu, který očekává globální růst ve výši jen 2,5 %. Osobně si myslím, že MMF nepočítal příliš dobře. Současná úroveň investic, domácí spotřeby a výše firemních zisků takové číslo zcela popírá. V posledních dvou desetiletích lze vysledovat, že klasický hospodářský cyklus se mění, je plošší a jeho fáze jsou delší, než tomu bylo v minulosti. Jeho vrcholy, tedy krize a expanze, nenastupují zcela jednoznačně. Pokud nedojde k nějaké zásadní chybě v oblasti fiskální a monetární politiky vlád a centrálních bank hlavně v rozvinutých zemích, bude růstová fáze ještě pokračovat a nástup ekonomické recese a s tím spojený další akciový propad by tak v tomto roce nastat neměl. Inverzní křivka ekonomických modelů ukazuje na pravděpodobnost recese až za dva roky.